------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zavinovačky

Něco z historie hraček....

Historie dětských hraček je téměř tak stará jako lidstvo samo. Nejdříve si děti hráli s hračkami, které byly vyrobeny z různých materiálů nalezených v přírodě , jako například kameny, kousky dřeva, hlína. Jedny z prvních skutečných hraček se objevily ve starověkém Egyptě. Egyptské děti si hrály s panenkami, které měli paruky a dokonce i pohyblivé končetiny. Tyto panenky byly vyrobeny z keramiky, kamene nebo dřeva. V době starověkého Řecka a Říma , se objevily panenky vyrobené z vosku nebo terakoty, kromě panenek znaly řecké a římské děti i jiné hračky jako káča, jojo či kostky. V dobách starověkého Řecka bylo rovněž obvyklé, že mladé dívky ve věku okolo čtrnácti let, v předvečer své svatby obětovaly své panenky bohům. Tento rituál se konal v chrámu a měl vyjádřit přechod dívky do světa dospělých. V dobách ranného středověku se objevovaly panenky vyrobené z různých materiálů, jako byla hlína, dřevo, kravský hnůj, kosti, textil nebo bronz, ovšem i tehdy panenky stále sloužily spíše než na hraní často k různým rituálním účelům. Zlom nastal na počátku 15.století, kdy se v německém Norimberku začaly vyrábět první panenky, které byly často vyrobeny z terakoty a na svých hlavách měly dokonale a pečlivě vymodelovány tehdejší módní účesy. Přibližně ve stejnou dobu se také začíná rozvíjet výroba panenek v německém Sonnebergu. Brzy je obec Sonneberg jedním z největších producentů panenek, tato skutečnost trvá až téměř do dnešních dnů. U chlapců je v období středověku velmi oblíbená hra na rytíře a rytířské turnaje, dle vzoru dospělých, proto se v tomto období objevují dřevění hrací koně a dřevěné meče. Ovšem tyto hračky si mohou dovolit svým dětem koupit jen šlechtici či bohatí měšťané, jelikož se jedná o poměrně drahou záležitost. Děti z méně majetných vrstev si hrají s hračkami vyrobenými podomácku, ať už jde o hračky vyřezané ze dřeva, ušité z kousků látky. Opravdu překrásnou kapitolou panenkovského vývoje jsou barokní panenky ze 17. a 18.století. Tyto panenky vyrobené ze dřeva či vosku představují opravdové dámy, v krásných parukách z koudele, ovčí vlny nebo pravých vlasů imitující zdobné účesy z tohoto období. Na sobě mají tyto překrásné dámy často úchvatné šaty přesně vycházející z barokní a později z rokokové módy. Tyto panenky se často používaly jako modely k předvádění oděvů . V módě jsou také domečky a pokojíčky pro panenky kopírující tehdejší interiéry ve šlechtických a měšťanských sídlech, ovšem tyto hračky si stále mohou dovolit jen děti z vyšších kruhů. Chlapci si v této době hrají například s cínovými vojáčky či káčou. V roce 1815 se začínají vyrábět panenky v Německém Walterhausenu v okolí Duryňského lesa. Panenky stále představují dospělou ženu – dámu s módním účesem a v šatech podle poslední, tentokrát biedermeierovské módy. Kolem roku 1800 byla vyvinuta nová hmota vyrobená z rozmělněného papíru- papier mache, která byla určena především na výrobu hlaviček pro panenky, směs byla lisována pod tlakem. Výroba panenek z tohoto materiálu byla levná, a tudíž se postupně začalo přecházet k masovější výrobě panenek, které si mohly postupně dovolit už i děti z ne tak bohatých rodin. O třicet let později v roce 1830 začíná výroba panenek s porcelánovou hlavičkou. Panenky z porcelánovou hlavou z tohoto období mají hlavy vyrobené z čínského porcelánu, který má lehce průhledný bílý nádech. Hlavička s rameny se poté přišívala na těla vyrobená z kozinky, z porcelánu mimo hlavičky s rameny byly vyrobené také ruce a kotníky nohou na kterých byla často tvarována a malována obuv. Od třicátých let 19.století se začíná psát nová etapa historie vývoje panenek, ale i hraček. V této době se zrodilo nejen mnoho různých typů hraček, ale také jejich výrobců. Chlapci si nyní už nemusejí hrát s vojáčky, dřevěnými meči, káčou nebo s kostkami, nyní se v jejich dětských rukou začínají objevovat hračky reagující na dobu průmyslové revoluce, například parní stroje, o něco později také plechové vláčky a mnohé další vynálezy 19.století. V roce 1844, se zrodil ve Francii nový výrobce panenek, firma s názvem Jumeau, jejíž zakladatelem a vlastníkem byl Pierre-François Jumeau. Zpočátku firma Jumeau vyráběla panenky z papírové hmoty. Ovšem už v roce 1850 začala firma vyrábět panenky s hlavou z glazovaného porcelánu. Zhruba o deset let později, kolem roku 1860 se ve firmě Jumeau rozběhla výroba panenek z nového druhu porcelánu zvaného biskvitový, který na rozdíl od předchozího porcelánu, po naglazování imitoval poměrně dobře barvu lidské kůže. Zatímco předchozí porcelánové panenky měly vždy průsvitný bílý nádech, panenky z biskvitového porcelánu, se díky svému tělovému zabarvení více podobaly skutečnosti. V této době se rovněž objevují první panenky s ohebnými klouby, které tak díky tomu mohou pohybovat končetinami. Ve Francii, jsou v tomto období v módě tzv. malé Pařížanky, což jsou panenky s porcelánovou hlavou, která má často paruku z pravých vlasů a kožené tělo. Tyto panenky jsou vždy oblečeny do nejnovějšího oblečení, podle poslední módy, mimo to mají také často dírky v uších pro náušnice. Mezi výrobce těchto panenek patří například již výše zmíněný Jumeau, dále Francois Gaultier, Jules N. Steiner Leon Casimir Bru a další. Ovšem v této době se objevují první panenky, které se spíše než dospělým ženám začínají podobat opravdovým dětem a také panenky znázorňující miminka, tyto panenky postupem času zcela vytlačí panenky znázorňující módně oblečené dámy. Francouzské panenky zvané „Bébé“, byly opravdu krásné a bezkonkurenční ve svém umění a realistickém ztvárnění, ovšem jejich nevýhoda byla ta, že byly velmi drahé. Na tento fakt začínají ve druhé polovině 19.století reagovat němečtí výrobci panenek, kteří postupně rozjíždí daleko levnější a masovější výrobu panenek, než francouzská konkurence, vznikají tak biskvitové panenky, které sice nejsou tak dokonalé jako francouzské, ale jsou mnohem levnější a právě to je jejich hlavní velkou výhodou. V Německu tak vzniká mnoho firem specializujících se právě na výrobu biskvitových panenek, jako například Armand Marseille, Heubach – Koppelsdorf, Simon & Halbig, Kämmer & Reinhardt, Otto & Cuno Dressler, Max Handwerck, Franz Schmidt, Schoenau & Hoffmeister a mnoho dalších. Německá konkurence je tak silná, že se v roce 1899 musí několik francouzských výrobců spojit aby se vůbec udrželi na trhu, vzniká tak firma SFBJ (Société Française des Bébés et Jouets), mezi těmito výrobci jsou například Jumeau nebo Bru. Firma SFBJ, začíná mimo porcelánové panenky vyrábět také panenky z levnějších materiálů jako je papier mache nebo kompozit a snaží se tak odolávat silné německé konkurenci. V roce 1880 vzniká v Německu firma Steiff, založená paní Margarette Steiff, firma se zabývá tvorbou plyšových hraček. Nejvíce tuto firmu proslavily plyšový medvídci, kteří jsou dnes mezi sběrateli hraček velmi ceněni. Novým materiálem pro výrobu panenek se stává celuloid. Panenky vyrobené z tohoto materiálu jsou velmi lehké a dají se i koupat. Často mají lisované vlasy a nikoliv paruky. Panenkám tohoto typu se říkalo malý plaváček a jejich výrobou se proslavila německá firma Schildkröte (německy želva), panenky měly na zátylku vyraženou značku ve tvaru želvy. Kolem roku 1900 se objevují první takzvané charakterové panenky, což jsou panenky které realistickým ztvárněním, ale s osobitým stylem zobrazují děti. Charakterové panenky v této době vyrábí například firma Kämmer & Reinhardt, její překrásná panenka s názvem Mein Liebling (Můj miláček), má opravdu úžasně zpracované rysy malého dítěte, s lehce posmutnělým výrazem. Kapitola sama pro sebe jsou překrásné látkové panenky od tvůrkyně Käthe Kruse, jde o nádherné panenky dětí z dokonale ušitým látkovým tělem. Käthe Kruse vyrobila své první panenky pro své dcery, jelikož se jejímu manželovi nelíbili tehdejší panenky z biskvitu, považoval je za chladné a nic neříkající. Firma Käthe Kruse vyrábí panenky dodnes a stále se drží hesla své zakladatelky paní Käthe Kruse „správné panenky pro děti by měli hřát a vzbuzovat city a pocity dětí.“ Na přelomu 19 a 20.století se objevila pro chlapce nová hračka a to autíčka, nejdříve plechová, pak i z jiných materiálů. Autíčka často imitovala skutečné vozy. Krásné realistické plechové vláčky, železnice autíčka a další technické hračky, vyrábí do chlapeckých pokojíčků německá firma Märklin. Po první světové válce vzniká mnoho různých typů panenek a firem specializujících se na jejich výrobu v roce 1918 například italská firma Madame Lenci, vyrábějící látkové panenky s šibalským výrazem a očima hledícíma do strany. Za oceánem ve Spojených státech amerických pak vzniká v roce 1923 firma Madame Alexandr, která produkuje panenky hlavně z kompozitu oblečené do šatů podle poslední módy. Panenky od této firmy mají na hlavách často překrásné vysoce módní účesy a klobouky. O něco později v roce 1934 vzniká rovněž ve Spojených státech světoznámá a sběratelsky vysoce ceněná panenka vytvořená podle tehdejší dětské filmové hvězdy Shirley Temple. Panenka je vyrobena z kompozitu a byla nabízena v několika velikostech. Od padesátých let se panenka Shirley Temple vyrábí z tehdy nového materiálu plastické hmoty s názvem Vinyl, z kterého se mimo jiné vyrábí také gramofonové desky. Ve dvacátých a třicátých letech se stali velmi oblíbenými takzvané budoárové panenky.Vyrobené ze sádry často s látkovým tělem představovali skutečné dámy, dalo by se říci, že šlo o takové ozdobné manekýny. Na jejich oblečení se rozhodně nešetřilo, používalo se hedvábí, satén, taft, kožešiny, krajky apod. Vše ušité do apartního modelu podle poslední módy. V roce 1920 vznikla v Německu firma s názvem Maar Coburg, tato firma se až do druhé poloviny 70.let zabývala výrobou panenek. Nejdříve vyráběla panenky z kompozitu a papier mache, v padesátých letech se pak přešlo na Vinyl či jiné plastické hmoty. Panenky z firmy Maar Coburg, byly na temeni značeny třemi písmeny M pod sebou. Tato firma dokonce v letech 1955-1964 vyráběla předchůdkyni panenky Barbie, která měla obchodní název Bild Lilli. Lilli byla totiž původně kreslená postavička „sexy dívky“ od karikaturisty Reinharda Beuthiena, nakreslená pro noviny Bild – Zeitung v Hamburku. Její mladší sestra panenka Barbie, od firmy Mattel byla oficiálně představena na veletrhu hraček v New Yorku 9.března 1959. Firma Mattel koupila v roce 1964 práva na panenku Lilli a tudíž se tato panenka přestala definitivně vyrábět. Do dnešních dnů je kromě panenky Barbie velice oblíbená i další hračka a tou je Lego. Lego kostky tak jak je známe dnes byly poprvé vyrobeny dánskou firmou Lego v roce 1954. Firma lego vyrobila v roce 1949 stavebnicové kostky, podobné dřevěným kostkám, ovšem tyto byly z celuloidu, ovšem kostky se nesetkali s téměř žádnou odezvou. Proto firma Lego musela přijít s něčím novým, tak aby prorazila. To se povedlo až v roce 1954, kdy vyrobila první stavebnice Lego, takové jaké je známe dodnes. Tyto kostky se paradoxně setkali s obrovskou odezvou a dnes se vyrábějí již pro vnoučata, tehdejších dětí, jejich výroba totiž trvá už téměř šedesát let. V tehdejším Československu vznikla mezi válkami, v roce 1929 firma Pospíšil v Rokycanech vyrábějící hračky a panenky, po druhé světové válce v roce 1950, byla firma znárodněna a přejmenována na národní podnik Hamiro. Podnik se věnoval výrobě hraček a panenek, které si ještě určitě někteří z nás pamatují. Podnik Hamiro byl zrušený v 90.letech, ovšem hračky a panenky z tohoto podniku má určitě mnoho z nás ještě doma.

Převzato z internetu...neznámý tvůrce.